Svalová horečka po zátěži

Svalová horečka, neboli DOMS (Delayed onset muscle soreness), je soubor příznaků, ke kterým se řadí snížená svalová síla, bolestivé omezení hybnosti, ztuhlost, otok a změna biomechaniky pohybu. Zjednodušeně se člověk cítí namožený a rozbolavělý – jako při chřipce. 

Horečka typicky následuje 24 – 72 hodin po fyzickém výkonu, na který tělo není zvyklé, nebo se s ním dlouho nesetkalo. Může postihnout i trénované jedince, kteří například mění trénink, nebo rychle zvyšují zátěž.

Svalová horečka je sice nepříjemná a omezující, nicméně není nebezpečná. Pokud zátěž nebyla tak velká, že se barva moči změní do hněda. V jednoduchosti, změna barvy moči značí masivní poškození svalového systému, při kterém dochází k uvolnění myoglobinu ze svalů do krevního oběhu, který ucpává ledviny. Tento příznak je direktivní pro vyhledání praktického lékaře! Nicméně, pro vznik tohoto závažného stavu je nutná masivní zátěž typu maraton bez tréninku. S tímto fenoménem se setkáváme nejčastěji u pacientů po autonehodách, kde jsou svaly rozdrceny nárazem. Ze sportovního prostředí jsou známy případy u ultra maratonských běžců nebo weightlifterů, podávajících maximální výkon.

Na ostatní rozlišení problémů stačí návštěva fyzioterapeuta nebo 2-3 dny vyčkat.

Svalová horečka plní bezpečnostní funkci jako prevence nadměrného přetěžování. Mechanismus vzniku je nejasný a pravděpodobně se uplatňuje několik faktorů. Primárním faktorem se jeví strukturální poškození svalových vláken. V odborné literatuře se běžně zmiňuje vliv mléčné kyseliny, mediátorů akutního zánětu nebo mikrotraumata ligamentózních struktur. To vše dráždí nervová vlákna a působí bolest. (Cheung 2003)

Nejčastějším mechanismem vzniku poškození svalových vláken je excentrická kontrakce, tedy brzdné pohyby. Z osobního pohledu se domnívám, že podstatnou roli hrají poruchy neuromuskulárního časování, které zajišťuje korektní zapojení správných svalových skupin, ve správném čase a o správné intenzitě.

Nejlepší léčbou je tedy odpočinek se spánkem. Všechny ostatní metody mohou přinejlepším pomoci minimálně. Nicméně nejsou natolik účinné, aby měly vědecký podklad. 

Mezi metody, které byly rezolutně vyloučeny, patří kryoterapie (Hohenauer E 2015), strečink, homeopatie, ultrazvuk a elektroterapie. (Cheung 2003)

Jako sporné se jeví klasická masáž a podání nesteroidních antiflogistik - Ibalgin, Paralen. Mají spíše podpůrný účinek, ale neřeší podstatu problému.

Jako účinnou metodu lze považovat lehké cvičení, nicméně má krátkodobý efekt. Mechanismus účinku je zřejmě ve zvýšeném prokrvení tkání, kde se zlepšuje odplavování metabolitů působících bolest. Taktéž se objevují důkazy o využití vibrací pro zmírnění následků svalové horečky. (Lu X, Wang Y 2019)

Doporučuje se dát si 2-3 dny pauzu a trénovat lehce. K 100% návratu by mělo dojít po 14 dnech.

Nejlepší prevencí je správně nastavený trénink a umožnění adaptace nervosvalového systému na zátěž. Nejde jen o velikost svalů, svalovou horečkou trpí i vrcholoví sportovci. Jde o správné zapojení nervového systému, který svaly ovládá povětšinou automaticky. 

Zdroje

Cheung, K., Hume, P.A. & Maxwell, L. Delayed Onset Muscle Soreness. Sports Med 33, 145–164 (2003). https://doi.org/10.2165/00007256-200333020-00005

Hohenauer E, Taeymans J, Baeyens J-P, Clarys P, Clijsen R (2015) The Effect of Post-Exercise Cryotherapy on Recovery Characteristics: A Systematic Review and Meta-Analysis. PLoS ONE 10(9): e0139028. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0139028

Lu X, Wang Y, Lu J, et al. Does vibration benefit delayed-onset muscle soreness?: a meta-analysis and systematic review. Journal of International Medical Research. January 2019:3-18. doi:10.1177/0300060518814999